Obleč se do statementu
Je to celý o hlavě a někdy na hlavu.
Na chlapy se valí tlak ze všech stran - z práce, z rodiny, ze sítí, z vlastních očekávání. Jak najít balanc ve světě, který po nás chce, ať jsme akční i v pohodě, tvrdohlaví i empatičtí, výkonní i pečující? Nejde to, nejsi stroj. Občas potřebuješ vypnout. Zůstat sám sebou. Mluvit o tom, jak se držet mentálně v pohodě, je těžký.. ale je blbý o tom nemluvit vůbec, protože pak se věci začnou drolit.
Najdi, co chceš říct
Ztracenej, zaprodadej nebo uštvanej nebo jakej?
Ztracenej
Nejsi rozbitej. Jen přetíženej.
Tohle rozlišení ti může zachránit den. Nejseš „špatný člověk“, jen člověk na limitu.
Jakmile to pojmenuješ, stud se rozpustí a zůstane informace: ubrat, nadechnout, dobít.
Statement na triku ti drží hranice, když je zvenku těžké je vyslovit. Neprosíš o výjimku, nastavuješ pravidlo. A možná tím inspiruješ i někoho vedle – uleví se mu, že v tom není sám. Zítra se ti pojede líp, protože dneska nepřepálíš start.
Hlava nepotřebuje hrdinství, ale prostor. A ten si právě dáváš.
Zlomenej
Kdy jsi šel domů včas a bez výčitek?
Možná si ani nevzpomeneš. A právě proto tuhle otázku potřebuješ: nedává pokyny, otevírá prostor.
Zkoušíš si malou revoluci – odejít, když máš odejít, a ne se omlouvat za obyčejný život.
Uvidíš, že to má stejně víc lidí, než se zdá.
Není to slabost, je to disciplína. Až příště zůstaneš déle, bude to tvoje vědomá volba, ne tlak.
Vypnutej
Nejsi línej. Jen vyčerpanej.
Dnes nebudeš přepisovat únavu na osobní selhání, protože rozumíš rozdílu mezi kapacitou a hodnotou; rozhodneš se dát tělu pauzu dřív, než si ji vezme samo.
Přestaneš hrát produktivitu pro publikum, které neplatí tvoje účty ani nespí ve tvé hlavě, a vybereš si rytmus, který ti vrací smysl, ne jen čísla.
A když ti ego zašeptá, že „byste mohl ještě chvilku“, podíváš se mu do očí a řekneš:
"Dnes ne, protože zítra chci být celý."
Zaprodanej
Prachy nejsou terapie.
Honíš bonusy, přemýšlíš, co si koupíš, aby sis udělal radost a ostatním ukázal, že si umíš udělat radost.
Ale je to ta radost, co vydrží?
Prachy jsou potřeba, ne že ne, ale ty víš, že chceš hlavně víc života, ne jen víc nul.
Hnát se jen za prachama, to je cesta, na konci které není cíl.
Bezradnej
Na duši není sick day. Ale měl by být.
Dnes si vyhlásíš vlastní pravidla a dáš hlavě volno, i když pro to neexistuje kolonka v systému.
Nejsi rebel, jen člověk, který nechce spadnout dřív, než se zeptá sám sebe, co potřebuje.
Nenecháš se přesvědčit, že „to vydržíš“, když víš, že cena je příliš vysoká.
A tak vypíšeš lístek, který podepisuješ ty – a to stačí.
Přehlcenej
Notifikace píp, píp, píp.
Ty: pauza.
Dnes nebudeš hrát hru „kdo dřív odpoví“; naučíš se přerušit smyčku zvuk–reakce a vrátíš se k sobě dřív, než se rozpadne soustředění.
Zjistíš, že pauza je zbraň, která nezraňuje nikoho, jen chrání tvoje nervy a dává konverzacím kvalitu místo rychlosti.
A když přijde FOMO, připomeneš si, že kdo tě potřebuje skutečně, počká.
Uštvanej
Dělat věci pomalu chce odvahu.
Dneska budeš odvážný tím, že zpomalíš, i když se svět tváří, že je to prohra.
Nastavíš si hranici, kterou nikdo jiný za tebe nedrží. Zjistíš, že když se rozhodneš pro kvalitu, ne pro rychlé body, přestaneš se bát, že tě něco mine – protože to důležité tě počká.
A ty se konečně dočkáš sám sebe.
Duševní zdraví mužů se netýká jen mužů
Značka z Prahy s globálním posláním: mluvit nahlas o duševním zdraví mužů, bourat stigmata a nabízet udržitelnou módu, která má smysl. Zároveň podporujeme organizace, které v tomhle směru aktivně pomáhají. Vezměme si zpátky kousek zdravého rozumu.